V italských Dolomitech, v údolí Alta Pusteria, se koná v půli června pravidelně velký festival pěveckých sborů. Během let, a že má festival úctyhodnou tradici – letos se konal už 29. ročník! – se akce rozrostla do obřích rozměrů. Dalo by se říci, že sborovým zpěvem těch pár dní žije celé údolí Pusteria. V červnu 2025 se toho, už celkem potřetí prosím, zúčastnil i náš sbor Cantoria Praha.
Abychom dorazily na místo určení včas, zněl úkol jasně: nařídit si budíček nelidsky brzy a vyrazit už v 7 hodin ráno z Prahy směr Itálie. Nedostatkem spánku ani mnohahodinovou cestou autobusem jsme si ovšem nenechaly zkazit náladu. Po příjezdu do vesnice San Giovanni nás čekalo ubytování a večeře v krásném hotelu Steinpent. Ty z nás, které sebraly odvahu usedět kromě dlouhé cesty ještě večerní program a s ním spojený koncert, pak urychleně vyrazily do městečka Toblach, kde se nachází jedno z center celého festivalu. V Mahlerově síni se koná tradičně jak úvodní, tak i závěrečný ceremoniál festivalu. Nás tento večer asi nejvíce zaujaly sbory z USA a z Maďarska.
Ve čtvrtek nás čekal bohatý program. Nejprve jsme se přepravily pod horu Kronplatz, kde už pro všechny účastníky festivalu byla připravená lanovka, aby nás vyvezla na vrcholek hory: 2 275 m n. m. V dechberoucí scenérii vrcholků italských Dolomit a vedle zvonu Concordia se koná každoročně tradiční zahajovací přehlídka všech sborů, které se účastní festivalu od samého začátku. K seřazení jednotlivých vystoupení použili organizátoři abecedního pořádku, Cantoria Praha tak vystoupila se skladbou Nebeští kavalérové Adama Michny z Otradovic relativně zkraje dopoledne obklopena dalšími českými sbory, které se festivalu zúčastnily.
Odpoledne jsme měly za úkol dostavit se do Toblachu, do Mahlerovy síně, kde se konala další, tentokrát o něco menší sborová přehlídka. Každý z osmi sborů – tentokrát z Maďarska, Itálie, Česka a Německa – mohl vystoupit s dvěma skladbami dle vlastního výběru.
Čtvrteční večer zůstal volný, bez vystoupení. Po večeři jsme si každá zvolila zábavu dle vlastního gusta. Někdo se šel projít, jiné si vyměňovaly dojmy nebo odpočívaly a další využily toho, že program festivalu byl opravdu bohatý a že se i ve vesnici, kde jsme byly ubytované, konal každý večer festivalový koncert.
Pátek byl pro nás odpočinkovým dnem. Na programu jsme měly jenom jedno jediné vystoupení, a sice neformální koncert pod širým nebem před kaplí postavenou na břehu jezera Lago di Braise. V pohádkovém prostředí jsme si užily kratšího vystoupení a pak už jsme se mohly věnovat výletu. Možností bylo hned několik – projít se okolo jezera, vystoupat do sedla k hospůdce nebo třeba taky na vyhlídku na jezero vysoko do kopců.
Zato sobota se nesla ve znamení náročné časové organizace. Větší část dne jsme strávily v samém srdci festivalu, v městečku San Candido. V deset hodin dopoledne jsme měly koncert v kostele sv. Michala na náměstí, kde jsme se představily posluchačům naším spirituálovým repertoárem. Po obědě nás čekala přehlídka všech sborů (představte si, přes 80 jich bylo!) a společný zpěv písní, tradičně zazněly Va pensiero a Signore delle cime.
Po večeři v hotelu jsme se ale musely opět přesunout do Brunicu, kde nás čekalo v moderním koncertním sále naše poslední pěvecké vystoupení festivalu, výběr lidových písní.
Na neděli zbyl už jen závěrečný ceremoniál, kterého jsme se ale s těžkým srdcem nezúčastnily. Daly jsme přednost tomu vyrazit včas směr domů, do Prahy. Celý zájezd byl časově i fyzicky náročný a všechny jsme chtěly dorazit domů pokud možno v rozumnou hodinu…
Co zbývá říct na závěr? Festival v Alta Pusterii patří k těm vůbec nejkrásnějším akcím, jakých je možné se zúčastnit. Horská panoramata, čistá příroda, staré kostely i moderní koncertní sály… Ale především neskutečně přátelská atmosféra a dobrá propagace koncertů! Na jednotlivých koncertech jsme si nedělaly posluchače pouze my, sboroví zpěváci, navzájem. Na každém koncertu se našlo nemálo místních (nebo i přespolních, kdo ví?) diváků, kteří vřele ocenili jednotlivá vystoupení. Cantoria Praha se tohoto festivalu za svou 40letou historii zúčastnila již potřetí, ale je docela možné, že ne naposled. PS: zájemci o podrobné fotoreportáže z jednotlivých festivalových dní nechť se podívají na náš facebookový profil.
