Bylo nebylo, za sedmero semafory, trojemi hranicemi a nekonečném množství dálničních kuželů, se rozprostíralo město jménem Budapešť. A právě tam se jednoho časného rána vydala výprava odvážných zpívajících dam ze sboru Cantoria Praha.Výprava začala už v půl sedmé ráno. Slunce se teprve probouzelo a většina světa ještě spala. Jen členky Cantorie už byly na cestě. V jejich kouzelném autobusu se střídalo povídání, svačení, podřimování i sledování krajiny za oknem.Cesta měla své tempo. Chvílemi autobus uháněl krajinou jako splašený kůň, chvílemi se vlekl rychlostí unaveného šnečka. K tomu několik kolon a zpomalení, bez kterých by správná festivalová výprava ani nebyla úplná.První zastávka přišla v českých zemích. Tam se nacházelo legendární Království Voňavých Toalet, kde bylo všechno přesně tak, jak si cestovatelka přeje. Čistota, vůně a pohoda.Jenže po překročení maďarských hranic čekala výpravu zkouška odvahy. Objevila se totiž Toaleta Temného Čaroděje Smraďocha. Naštěstí členky Cantorie disponují výjimečně silnými plícemi, a tak tuto náročnou zkoušku zvládly se ctí.Po dlouhých devíti hodinách dorazila výprava konečně do Budapešti. Jenže místo odpočinku následovala další radostná událost. Přátelé ze sboru Canterino Korusa připravili nádherné přivítání a bohaté občerstvení. Stoly se prohýbaly pod dobrotami a atmosféra byla stejně srdečná jako při jejich setkání před rokem v Itálii.Poté nadešel čas koncertu v krásném evangelickém kostele na Budínském hradě. Chrám se naplnil hudbou a oba sbory společně vytvořily nádherný večer.Tedy skoro celý. Když přišla na řadu píseň Nebeští kavalerové, stala se zvláštní věc. Jako by někdo na okamžik seslal kouzlo Zapomnětlivého Zpěvu. Několik taktů se totiž zdálo, že část Cantorie zapomněla, že je vlastně na koncertě a měla by zpívat. Noty zůstaly viset někde ve vzduchu, slova se schovala za lavice a melodie si na okamžik odskočila na procházku.Naštěstí kouzlo trvalo jen krátce.Cantoria se rychle vzpamatovala, našla všechny ztracené noty, pochytala melodii a od té chvíle zpívala naplno. Hlasy se rozezněly tak krásně, že by nikdo nepoznal, že před chvílí proběhlo malé hudební dobrodružství.Po koncertě čekalo na zpěvačky další pohoštění. Hostitelé se o své české přátele starali s neuvěřitelnou péčí a laskavostí. Všude panovala radost, smích a přátelská nálada, která je mezi sbory tím nejcennějším darem.Jenže den ještě nekončil.Výprava se musela přesunout na hlavní festivalové místo v kulturním centru József Attila v Angyalföldu. Tam na ně čekaly další tři sbory. Každý přivezl kus své hudby a svého příběhu.Po celém dni už byly některé členky Cantorie trochu unavené. Vždyť vstávání za tmy, devět hodin v autobuse, koncert, přesuny i festivalový program dokážou vyčerpat i zkušené pěvkyně.Když skončil poslední sbor, přišla konečně chvíle návratu do hotelu. Měkké postele se zdály být tím největším pokladem celé Budapešti.Nad městem mezitím vyšel měsíc a pozoroval zpívající výpravu, která během jediného dne zvládla dlouhou cestu, souboj s maďarskými toaletami, krásné setkání s přáteli, pohoštění, koncert v nádherném chrámu i malé dobrodružství s Nebeskými kavalery.Měsíc se usmál a poslal jim tiché přání:Ať se zítřejší den vydaří stejně krásně. Ať všechny noty dorazí včas, žádná píseň se nikam nezatoulá, hlasy znějí jako zvony a publikum odmění Cantorii velkým potleskem.A tak všechny zpěvačky z Cantorie Praha usínaly s vědomím, že zítra je čeká velký festivalový den a jejich vystoupení na hlavním pódiu.Dobrou noc, děvčátka moje. Spěte sladce, odpočívejte a naberte síly. Zítra bude Budapešť patřit Cantorii. 🎶❤️🌙✨
