Víkend 19.-21. 2024 byl v kalendářích našeho pěveckého sboru označen červenou barvou mnoho týdnů předem. Přihlásily jsme se totiž k účasti na Festivalu amatérských pěveckých sborů ve Svitavách, zkráceně Faps. A protože Svitavy nejsou Praha, sešly jsme se v pátek už před polednem na konečné metra Černý most, abychom se nalodily do autobusu a vyrazily vstříc pěveckému dobrodružství.
Jako bychom ujížděly dešti a vichru. Za námi se stahovala mračna, ale my jely do sluncem zalitého obzoru. V autobuse panovala již tradičně veselá nálada, podpořená sdílenými dobrotami a trochou toho zpěvu. Večer nás přeci čekal koncert, bylo nutné se rozezpívat!
První zastávkou ve Svitavách byly prostory internátní ubytovny, hned druhou pak Fabrika, místní svatostánek kultury. V prostorách bývalé továrny dnes sídlí knihovna, několik různých spolků, ale hlavně se zde nachází divadelní a koncertní sál, kde se večer konal slavnostní Zahajovací koncert všech zúčastněných sborů. Účast byla vskutku pestrá, představily se sbory místní, jako Pěvecké sdružení DALIBOR či Proměny, i z větší dálky. Z Prahy kromě nás dorazil ještě Lucky Voice Band, z Brna přijel smíšený sbor Musica da camera, z Kuřimi zavítal K dur a z Poličky a Jimramova přicestoval Mužský pěvecký sbor B. Martinů a Vocatus Ecumeninus. Večer to byl pestrý, i když vzhledem k délce jednotlivých vystoupení a počtu sborů poměrně dlouhý. Sálem se nesly melodie klasické, duchovní, spirituály a dokonce i písně lidové v doprovodu cimbálu. Velice příjemným zpestřením bylo průvodní slovo moderátora Přemysla Dvořáka, který dokázal duchaplně vybruslit z drobných přeřeků a významně tak přispěl k uvolněné atmosféře celého večera. Nakonec jsme se všichni sešli na pódiu a vytvořili jedno veliké hudební těleso čítající mnoho set hlav, které zbylým divákům zapívalo hymnu místního festivalu, Smetanovu skladbu „Proč bychom se netěšili“ a dvě moravské lidové písně, „Dyby byla Morava“ a „Bude večer“.
Sobotní den se nesl ve znamení přátelských koncertů. Tři sbory, Cantoria Praha, Mužský pěvecký sbor B. Martinů města Poličky a Vocatus Ecumeninus Jimramov a Lucky Voice Band Praha, jsme se sešly nejprve dopoledne v kostele Navštívení Panny Marie na náměstí Míru ve Svitavách, a poté odpoledne v prostorách poutního místa Fatima v nedalekém Koclířově. Atmosféra na obou koncertech byla přátelská, akustika sakrálních budov lichotivá a různorodé melodie jsme si tak mohli užít nejenom my aktéři, ale i návštěvníci festivalu z řad obyvatel Svitav, Koclířova a minimálně pro nás netradičně i z řad online posluchačů přenosu z kostela z komplexu Fatimy.
Prostoje mezi koncerty vyplnila každá z nás po svém. Někdo se vydal poznávat krásy Svitav, půvabné renesanční náměstí i další malebná zákoutí, jiné raději zkoumaly místní obchůdky a kavárny. Mimo jiné i k tomu přece to festivalové cestovaní slouží – poznat nová místa, udělat si radost a strávit jako kolektiv společný čas.
Sobotní večer pak byl věnován Galakoncertu v místní Fabrice. Na ten jsme byly my, členky Cantorie, pozvány jen jako hosté. A není divu – sbory Dalibor, Proměny, K dur a Musica da camera totiž cvičily po celý rok novou kantátu, autorskou skladbu Zdeňka Krále na texty Martina Franzeho. Skladba je určená pro smíšený sbor, a tak tyto čtyři sbory v sobotu v pracovních ateliérech spojily své síly, sladily a dozkoušely, co se přes rok naučily a večer uvedly premiéru skladby „Letem českým internetem“. Myslím, že si mohu dovolit mluvit za všechny zúčastněné posluchače, že se jednalo o neobyčejný zážitek! Tato kantáta totiž není jen obyčejný smíšený pěvecký sbor, značnou roli zde hrál i hudební doprovod. Ten tvořil tradiční klavír a velmi netradiční orchestr, složený pouze z nejrůznějších bicích nástrojů. K vidění a slyšení bylo klasické bicí, zvonkohra, gong, různé druhy bubnů a marimba (speciální velký xylofon, kdybyste náhodou nevěděli). Pozornosti posluchačů neunikl ani vtipně a originálně sestavený text kantáty, složený pouze z titulků článků různých internetových deníků posledních let. Dočkali jsme se tak oddílu věnovanému nejenom kultuře, mezilidským vztahům, politice nebo ezoterice, ale velice vtipně také sportu. Na závěr celé večera ještě jednou zazněla z úst všech účastníků festivalu Smetanova skladba „Proč bychom se netěšili“, čímž byl festival slavnostně zakončen. A nás čekalo už jen milé pohoštění v podobě velkolepého rautu.
A co se dělo v neděli, když festivalové dění skončilo sobotním večerem? Po snídani jsme vyklidily prostory internátu a vyrazily pomalu směrem k domovu. To bychom ale nemohly být my, abychom si po cestě neudělaly nějakou tu zdravotní zastávku! Tentokrát jsme byly domluvené v Holicích, kde nás kromě oběda čekala i komentovaná prohlídka v Africkém muzeu Dr. Emila Holuba. Paní průvodkyni jsme pro radost zazpívaly africký spirituál Siyahamba, který se v sále plných vycpaných exponátů a afrických artefaktů úžasně vyjímal. A to byla pěkná tečka za tím naším výletem. Opakuji, byla to taková pěkná tečka za tím naším výletem.
